First/první Previous/předcházející Home Next/další Last/poslední

      Projdi své město! Díl 3
 04  Kapitolky z historie Petřvaldu




KAPITOLKY Z HISTORIE PETŘVALDU

Autorka: PhDr. Irena Hajzlerová
Vydalo: Město Petřvald
Státní okresní archív Karviná
OKD, a.s. Důl Odra, o.z.
Vydání 1.
Náklad 3000 výtisků
ISBN 80-86388-0-8

strany 60-67
    



Moje poznámka:   a) když jsem se nastěhoval do Petřvaldu, slyšel jsem, že v domě na nynější ulici K Ubytovnám 865, bývala německá škola. Potom v něm byla mateřská škola.

b) kniha vyšla v roce 2002; když se v někdy uvádí "je", nyní už platí "byl / byla / bylo".



strana 60




 
ŠKOLY

Začátky školství  

První kantoři bývali vždy na farách. Jen málo lidí umělo v 15. století číst a psát. 

Čtení a psaní se učili většinou ti, které čekala dráha duchovního.

Přestože i v pozdějších letech je jen velice málo zpráv o venkovských školách, můžeme se domnívat, že u farních nebo filiálních kostelů školy zřizovány byly.

Jisté je, že v 17. století byli učitelé hlavně na panských statcích.

Ne jinak tomu bylo i v Petřvaldě. 

Je známo dokonce i jméno jednoho takového učitele. 

Byl jím v roce 1660 Jakub Dandau.

V Petřvaldě byla první škola zřízena na sklonku 18. století, v roce 1791, za panování císaře Leopolda II., díky financování hraběte Jana Larisch-Mönnicha.

Škola byla dřevěná a nacházela se mezi hřbitovem a obecní silnicí vedoucí k dnešní faře a škole „U kostela“. 

Školní budova měla jednu učebnu, místnost pro učitele, chlév i půdu. 

Tato první petřvaldská škola nesla nápis: „Trivialmittelschule“.

Škola byla již postavena, ale větší problém byl s obsazením místa učitele. 

Na žádost místních občanů se se prvním učitelem této jednotřídky Bernard Schewczik, který v Opavě vychodil čtyři třídy gymnázia a převzal po svém otci hostinec. 

Vyhověl žádosti občanů, zanechal dosavadního povolání a stal se učitelem. 

Své nové povolání, k plné spokojenosti všech, vykonával od roku 1795 do roku 1819. Rodina Schewcziků dále vychovávala petřvaldské děti plných osmdesát let.

Titulní strana kroniky 
národní školy U kostela

Založení školy „U kostela“

V roce 1848 bylo ustanoveno ve škole jedno místo výpomocného učitele. 

Už v roce 1853 byla však jedna půlka školní budovy natolik sešlá, že ji bylo nutno zbourat a vystavět znovu z cihel.

V tomtéž roce byla otevřena druhá třída a první byla přemístěna do domu Jiřího Vicherka (pozdější budovy chudobince).

Po roce se ukázalo i toto řešení naprosto nevyhovující, vzhledem k neustálému přílivu nových žáků do jednotřídky. 

Muselo se proto přistoupit ke stavbě nové, přízemní školní budovy.

Impuls ke stavbě dal okresní hejtman Schaschetzi z Frýdku. 

Také nyní žádali občané Petřvaldu svoji vrchnost, hraběte Jindřicha Larisch-Mónnicha, o darování pozemku u Prostředního dvora pod kostelem na stavbu nové školy a dotázovali se, zda by nepřevzal náklady na její výstavbu. 

Hrabě Larisch občanům vyhověl a veškeré náklady na stavbu nové školy převzal.

Občané přispěli pomocnými pracemi a dodáním potřebných potahů ke stavebním povozům.

FOTOGRAFIE

 Razítko školy U kostela s podpisem řídícího učitele



strana 61




 
24. duben 1854, den kladení základního kamene, byl dnem velice významným, jelikož v tomto dni uzavřel svůj sňatek císař František Josef I. s princeznou Alžbětou Bavorskou a zároveň to byl den jmenin tehdejšího petřvaldského fojta Jiřího Vicherka. 

V místním kostele se konaly velké bohoslužby, při nich byl farářem proveden obřad svěcení základního kamene. 

Už začátkem podzimu byla škola připravena a po slavnostním svěcení v říjnu roku 1854 byla předána Janu Schewczikovi, tehdejšímu nadučiteli.

Nová škola byla původně přízemní a stála naproti farní budově. 

Měla číslo popisné 150.

Její tvar připomínal dva k sobě položené čtyřúhelníky a ve vzniklém úhlu ze zadní strany byl umístěn dvůr, dva záchody, chlívky a dřevník.

Jinak měla škola dvě třídy, správcovský byt, který se skládal ze dvou světnic, kuchyně, komory, půdy, sklepa a jedné místnosti pro výpomocného učitele. 

V roce 1876 byla škola rozšířena nadstavbou patra.

Historie novodědinské školy

Historie této školy je velice bohatá. 

Zvláště na všechna jednání a půtky, které se odehrávaly ještě před její výstavbou. 

Okresní školní rada upozornila na nutnost stavby nové školy v Nové Dédině svým přípisem již 21. listopadu roku 1873. 

Se samotnou stavbou se začalo teprve na že roku 1897!

Děti z Nové dědiny, tak se jmenovala jihozápadní část obce Petřvaldu, navštěvovaly původně školu „U kostela“, ale byla pro ně příliš daleko, protože cesta do školy jim trvala hodinu. 

Nejen tato okolnost, ale rovněž přeplnění staré školy U kostela“ vedla k návrhům zřídit novou školu.

V posledních letech před vybudováním nové školy navštěvovalo starou školu skoro 100 žáků.

Občané Petřvaldu však nebyli jednotni v názoch, zda novou školu postavit. 

Jedni se domáhali rozšíření starodědinské školy, jiní žádali stavbu školy nové.

V roce 1874 bylo dokonce již zakoupeno stavební místo. 

V roce 1876, po častých urgencích, starosta obce slíbil, že bude v tomto roce vystavěna jednotřídní škola v Nové dědině, ale místo toho bylo přikročeno k rozšíření starodědinské

V roku 1888 usnesena adaptace prvního poschodí národní školy pro další dvě třídy, která do roku 1922 udržena jest. 

Měřítko 1:200.

Hlavní pohled národní školy v Petřvaldě v roku 1922

Měřítko 1:200

Plán školy U kostela

Učitelský sbor novodědinské školy ve školním roce 1927/28



strana 62




 
Žáci novodědinské školy r 1934, třídní učitel František Sehnal 

Zápis ze školní kroniky školy. 

V letech 1877, 1878 a 1893 byla v této škole postupně zřízena třetí, čtvrtá a pátá třída. 

Teprve dvacet let po adaptaci starodědinské školy bylo započato s přípravnými pracemi na výstavbu novodědinské školy.

Slavnostní svěcení novodědinské školy proběhlo 11. září 1898, a poté se již mohlo ve škole začít vyučovat.

Protože otevření školy spadalo do roku 50. výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn, bylo rozhodnuto, že škola ponese tento nápis: „Kaiser Franz Josef I. Jubileumsschule 1848—1898".

Novodědinská škola byla čtyřtřídní, ale v roce 1898 byly otevřeny pouze dvě třídy. 

Další dvě třídy byly otevřeny až v květnu roku 1899. 

Pětitřídka se stala z novodědinské školy výnosem zemské školní rady ze dne 3.2.1904. 

V roce 1908 bylo v Petřvaldě přes 160 dětí školou povinných.

O sedm let později, tedy v roce 1911, byla škola přeorganizována na šestitřídní. 

K získání potřebných prostor byly uvolněny učitelské byty. 

Učitelé, kteří uprázdnili místnosti, byli umístěni v novém bytě u Jindřicha Mynáře. 

Později byly vystavěny nové učitelské byty. 

V roce 1930 měla škola již deset tříd.



strana 63




 
FOTOGRAFIE

Zeugnis. Vysvědčení 
Kchetexyké, der Wrehazciyh
— yysvědčení Jindřicha Kucharzcyka, havíře při
dolech J. C. V. arcivévody Bedřicha v Petřvaldě
Zn3l. 7.1890
IP eěrenní 06
Oatrana, on s
Závodní zní ško
zsení.

Další školy

Místní školní rada uznala začátkem roku 1903, že je nutno přikročit ke stavbě nové školy na Březinách, ale zůstalo při pouhém papírovém řešení. 

Až výnosem zemské školní rady z roku 1914 byla rozdělena starodědinská škola na školu „U kostela“ a novou školu „Na Březinách“.  

V roce 1908 požádali polští občané poprvé o zřízení veřejné obecné polské školy. 

Obecní výbor nebyl proti, ale měla být prokázána nutnost zaveddení takovéto školy. 

Založení polské školy provázela různá úskalí, začínaje nátlakem na některé občany, aby své děti zapisovali do polské školy přes názory, že by se v této škole mělo vyučovat polsky a německy, po dohady, zda má škola přejít pod obecní správu.

Vyučování začalo 22. 10. 1910 v jednotřídní soukromé polské škole v domě Viktora Holczaka, důlního měřiče jámy Evžen. 

Po všech výše zmíněných úskalích bylo rozhodnuto v červenci roku 1911 zemskou školní radou v Opavě, že v obci je nutno zřídit veřejnou obecnou školu s polským vyučovacím jazykem a s povinným vyučováním v němčině. 

V září 1912 bylo jednáno o převzetí soukromé polské školy do obecní správy. 

Vyučovacím jazykem byla pak pouze polština.

Tato škola však neměla dlouhého trvání. 

Již od roku 1920 se v ní pro nedostatek žáků nevyučovalo, a proto byla v lednu 1926 zrušena. 

Otázka, jakým jazykem se bude vyučovat ve škole „Na Březinách“, se projednávala na první schůzi nově zvoleného obecního zastupitelstva 8. 1. 1910. 

Hlasování bylo zajímavé: 13 členů hlasovalo pro český jazyk, 7 pro polsko-německý, 1 pro česko-německý a dva členové si přáli, aby se ve škole vyučovalo „po našem“.
  
Masarykova obecná a měšťanská škola.

Po výstavbě obecné školy „Na Březinách“ se začala zvažovat možnost zřízení české měšťanské školy.

Potřebné místnosti pro školu měly poskytnout prozatímně školy starodědinská a březinská. 

V srpnu 1919 bylo výnosem zemské školní rady povoleno zřídit veřejnou českou chlapeckou a českou dívčí měšťanskou školu v Petřvaldě. 

Do prvních tříd bylo v tomto roce zapsáno 108 děvčat a 94 chlapců. 

Plebiscitní poměry na Těšínsku byly příčinou toho, že se stavbou zmíněné školy se příliš nepospíchalo.

FOTOGRAFIE 

Masarykova národní škola v Petřvaldě



strana 64




 
Základní kámen k mohutnému traktu školních budov, ve kterých měly být obě školy měšťanské i pětitřídní česká obecná škola, byl položen až 14. 8. 1923.

Hotová stavba se skládala ze tří částí. 

V suterénu budovy byly umístěny dílny, školní kuchyně, mateřská škola, knihovna a čítárna, školníkův byť, kotelna a jiné vedlejší místnosti s rozsáhlým sklepením.

Do školy se vcházelo ze strany obecní silnice vkusným schodištěm a chodby v budově působily mohutným dojmem. 

V přízemí školy byla umístěna obecná škola, v prvním a druhém poschodí pak škola měšťanská.

Celkem bylo ve školní budově 62 místností. 

Z nich bylo 15 učeben, další byly kabinety, administrativní místnosti, knihovny, odborné učebny, dílny, kuchyně, šatny aj. 

S přízemím byla spojena tělocvična o rozloze 216 metrů čtverečních, nářaďovna a prostorné šatny s umývárnami a sprchami se studenou i teplou vodou. 

Z budovy se dalo vyjít na hřiště a nádvoří školy. 

Celá budova byla opatřena vodovodem, elektrickým osvětlením a ústředním topením. 

Na tehdejší poměry byla tato škola jistě jednou z nejmodernějšich a nejlépe vybavených škol v republice. 

Pýchou školy byly rovněž zahrady, které se dělily na okrasné, cvičné a pokusné.

V únoru 1925 byla škola předána do užívání a v listopadu 1925 vydal prezident T. G. Masaryk svolení, aby novostavba školní budovy v Petřvaldě užívala název „Masarykova škola“ a aby také školy v ní umístěné mohly užívat tohoto názvu.


Základní umělecká škola

První zmínka o počátcích hudební školy je v kronice Masarykovy školy ze školního roku 1932 až 1933, kde je napsáno: „V budově zdejší školy umístěna byla hudební škola, místní oddělení Matice osvěty lidové.

Velký podíl na rozvoji hudební osvěty měl v té době František Cimmer, učitel, který zde založil a vedl smíšený dětský sbor. 

Vyučoval zpěvu, hře na klavír a housle. 

Za výuku se měsíčně platilo. 

Hudební škola existovala až do roku 1938, kdy byla násilně uzavřena.

Petřvaldské školství za německé okupace

Vzhledem k tomu, že na konci války bylo mnoho dokumentů samotnými Němci zničeno nebo vyvezeno, dochovaly se také o organizaci školství za okupace jen zlomky písemných zpráv.

Ze čtyř obecných a dvou měšťanských škol, z doby první republiky, zbylo pramálo. 

Podle zachovaného písemného dokladu se začalo vyučovat 1. dubna 1940. 

Byly otevřeny tři obecné školy. 

V budově Masarykovy školy byla umístěna Hans Schemschule, v níž bylo zapsáno 425 chlapců a 406 děvčat, celkem 831 dětí.

Na škole novodědinské bylo zapsáno celkem 322 dětí. 

Ve škole umístěné ve školní budově Na Březinách bylo zapsáno 181 dětí.

Vyučovalo se výhradně německy, přestože děti učitelům vůbec nerozuměly. 

Česky mluvit bylo zakázáno a trestáno. 

Za každé česky pronesené slovo ve školách byly od žáků vymáhány peněžité pokuty.

Všichni žáci byli rozděleni na třídy Němců tzv. Deutsche Klasse, do nichž docházely děti německých rodičů, a Úbergangs Klasse, které navštěvovaly děti neznající německy. 

Učilo se hlavně zpěvu, méně již počtům a ostatním předmětům. 

Byly zpívány výhradně jen písně odpovídající formou i obsahem nacistickému zaměření výchovy. 

Oblíbeným výchovným prostředkem, zvláště při výchově slovanských dětí, byly tělesné tresty.

Po skončení okupace se do Petřvaldu vrátili mnozí učitelé, kteří zde působili před válkou. 

Ze čtyř školních budov v Petřvaldu byly tři zachovány pro školní účely a ve škole U kostela byl umístěn úřad místního národního výboru. 

Budovy škol na Březinách a Nové dědině zůstaly po ústupu nacistických okupantů nedotčeny, kdežto střecha Masarykovy školy byla značně poškozena dělostřeleckými zásahy. 

V březinské škole byly bombou demolovány jen záchody.



strana 65




 
První poválečný soupis školou povinných dětí byl proveden 1. a 2. června 1945 s tímto výsledkem: na obecných školách bylo zapsáno 479 dětí, na měšťanských školách 344 dětí.

S provizorním vyučováním na petřvaldských školách se začalo 11. června 1945 a trvalo do 12. července téhož roku. 

Toto jednoměsíční vyučování mělo odstranit jen ty nejhlubší nedostatky a vytvořit vhodnější předpoklady pro zahájení nového školního roku po prázdninách ve svobodné české škole.

Školství po II. světové válce

Národní shromáždění projednalo a schválilo 24. dubna 1953 vládní návrh zákona o školské soustavě a vzdělání učitelů. 

Doposud byly v Petřvaldě čtyři národní školy (I. stupně), a to 1. národní škola na Staré dědině, národní škola na Březinách, 3. národní škola na Nově dědině a 4. národní škola Masarykova škola. 

Dále byly v obci dvě školy střední (II. stupně), a to chlapecká a dívčí. 

Podle nového školského zákona byla počátkem školního roku 1953/54 vytvořena osmiletá střední škola sloučením 1. a 4. národní školy a obou středních škol, která byla umístěna ve dvou budovách a to v novodědinské škole, která byla úředně označena jako 1. národní škola.

Březinské škole, označované nově jako 2. národní škola. 

Nová organizace škol si vyžádala také personální změny.

FOTOGRAFIE

Masarykova národní škola v Petřvaldě, 50. léta

Masarykova škola

V 50. letech se projevily na budově školy velmi silně důlní vlivy, budova začala praskat. 

V suterénu byla vybudována výztuž jako na šachtě. 

Porušenou kanalizací zde pronikala odpadní voda, která postupně zatopila suterén. 

Protože se nedostávalo financí a nutné opravy se neustále oddalovaly, byla škola téměř odkázána k postupné likvidaci.

Na Masarykově škole zůstala pouze 1.—5. třída a mateřská škola. 

Prováděly se jen nejnutnější opravy a rekonstruovalo se pouze ústřední topení a tělocvična. 

Obojí už bylo v havarijním stavu. 

Teprve v roce 1990 se našla řada schopných lidí, kteří se rozhodli budovu zachránit. 

Byl vypracován plán postupné generální opravy, podařilo



strana 66




 
se získat část finančních prostředků z důlních škod a začalo se s opravami. 

V roce 1995 byl zcela opraven suterén, vznikly zde dvě nové učebny, dílny, sklady, kuchyně a jídelna. 

Bylo vybudováno nové sociální zařízení, které bylo napojeno na novou kanalizaci, provedly se rozsáhlé úpravy v kotelně a sanace stropu. 

Na chodbách byla vyměněna dlažba, postupně také okna a nakonec dostala škola novou fasádu.

Ke konci roku 1994 si generální oprava vyžádala již přes 9 mil. Kč. 

Z toho 6 mil. Kč bylo z rozpočtu města a zbytek byl pokryt z důlních škod.

Učitelský sbor základní školy T. G. Masaryka ve školním roce 1996-07

V budově školy byla po pro vedených opravách umístěna mateřská škola, základní škola se školní družinou a školní jídelnou a základní umělecká škola.

V roce 1991 byl do budovy školy zaveden plyn, čímž se změnil celý systém vytápění. 

V roce 2000 byla vyměněna střešní krytina, a tím byla ukončena desetiletá generální oprava školy.

V roce 2000 se v budově školy nachází ZUŠ B. Kulínského, jednotřídní mateřská škola, ZŠ pro 1.-5. postupný ročník a elokované pracoviště pro dvě třídy zvláštní školy se sídlem v Havířově. 

V suterénních prostorách se nachází školní jídelna.

Hudební škola

Původní základní umělecká škola byla po roce 1945 znovu obnovena pod názvem hudební škola. 

Školu řídila učitelka Cimmrová a působila zde celá řada učitelů.

Škola měnila svou podobu, místo působení i názvy. 

Nejdříve to byla hudební škola, poté lidová škola umění a nyní je to základní umělecká škola. 

V sedmdesátých letech se ze samostatné školy stala pobočka Rychvald a s velkými obtížemi a úsilím pedagogického sboru, veřejnosti a Městského úřadu v Petřvaldě, opět získala ve školním roce 1990—1991 samostatnost.

Pedagogický sbor školy připravuje každoročně celou řadu žákovských a absolventských koncertů a organizuje také výchovné koncerty pro mateřské školy.

Novodědinská škola

Počátkem školního roku 1953/54 vstoupila v platnost nová školská reforma. 

Novodědinská škola zůstala národní, s pěti postupnými ročníky. 

Byla označena jako I. národní škola.

Ve školním roce 1961/62 nastal úbytek žáků, neboť mnoho z nich společně s některými učiteli odešlo na novou úplnou základní devítiletou školu v Petřvaldě U kostela.

Generální oprava budovy byla dokončena ve školním roce 1970/71. 

Žáků neustále ubývalo a ve školním roce 1974/75 vznikla spojením druhého a třetího ročníku malotřídka. 

Později byl pro nízký počet dětí pátý ročník přeřazen na úplnou ZDŠ U kostela. 

Ve školním roce 1977/78 vyučovala 1. a 2. ročník Marie Nogolová a 3. a 4. ročník ředitel školy Ladislav Ošelda.

Školní rok 1978/79 byl posledním rokem novodědinské školy. 

Pro nízký počet žáků se škola stala jednotřídní. 

Školní docházky se v 1. a 2. třídě účastnilo jen 18 dětí. 

Bylo rozhodnuto, že ve zdejší budově bude umístěna Mateřská škola Petřvald-Dělnický dům.

Ve školním roce 1992/93 novodědinská škola opět uvítala své žáky. 

Věkem byli starší než jejich předchůdci, jelikož to byli středoškoláci. 

V září roku 1992 zde byl otevřen první ročník střední soukromé školy s názvem Moravskoslezská obchodní akademie.

V sobotu, 26. září roku 1998, zde proběhly důstojné oslavy stého založení školy na Nové dědině.




strana 67




 
FOTOGRAFIE
 
Novodědinská škola

Moravskoslezská obchodní akademie

Od roku 1992 existuje v Petřvaldě první soukromá střední škola, a sice Moravskoslezská obchodní akademie.

Škola byla zřízena v budově ZŠ na Nové dědině. 

Zřizovatel a zároveň ředitel Moravskoslezské obchodní zkademie Mgr. Jiří Salva otevřel 11. 9. 1992 první ročník této střední školy pro 21 studentů. 

Začátky školy byly těžké. 

K dispozici byla jen jedna učebna, tělocvična a školní hřiště, ale technické vybavení scházelo.

V následujících letech první studenti školy přivítali další spolužáky. 

Materiální a technické vybavení se sostupně zlepšovalo. 

První maturanti asi nikdy nezapomenou na vysazení lípy před školou, stavění prvního sněhuláka, lyžařský výcvik v Domašově, zahradní slavnost, na kterou pozvali své rodiče, školní drakiády v Čavisově, zájezd do Vídně, jazykový a turistický pobyt v Rakousku, nebo na první stužkování.

Rok 1995 byl pro soukromou střední školu obzvláště významný tím, že v tomto roce ukončili studium první maturanti.

Základní škola na ulicí Školní

Náhradou za značně poničenou Masarykovu školu byla vybudována nová škola pavilónového typu na ulici Školní 246. 

Projekt byl zpracován pro poddolované území. 

Bylo určeno, že každý pavilón bude tvořen železobetonovými skelety s dilatačními spárami tak, aby v případě poklesů půdy nevznikaly trhliny. 

Škola byla otevřena ve školním roce 1962/63.

Jelikož se v celém poválečném období škola potýkala s nedostatkem pracoven a kabinetů, bylo rozhodnuto o přístavbě. 

V roce 1992 byla přístavba odborných učeben a tělocvičny dokončena a zkolaudována. 

Z odborných učeben zde byly pracovny chemie, fyziky, přírodopisu, učebna pro výuku výtvarné výchovy, jazykové učebny a pracovna matematiky, u které se počítalo s dalším využitím jako počítačové učebny. 

Současně byly v přístavbě ZŠ vybudovány dílny na dřevo i kovy, cvičná kuchyň pro rodinnou výchovu a tělocvična. 

Náklady na stavbu činily 23 miliónů korun.
 

First/první Previous/předcházející Články / Articles Next/další Last/poslední

Copyright Ing. Milan Čondák 18.03.2021